Něco pro tebe

Svítilo slunce,
za sklem tetelil se svět,
byl krásný den.
Přiletěl andílek
a sed mi na parapet.
A já ho bláhově
hnala oknem ven.

Seděl a jen se na mě usmíval.
Utíkej za světem,
strkala jsem ho směrem tam
a on hleděl dovnitř
a jen mým směrem se zadíval.

Mlčel, mlčel a z ničeho nic povídal.
A svět kolem se ztratil,
jako bych byla v tom slunci jen já
tvářil se jakože léta mě zná
a po dlouhé cestě se vrátil.

Na chvíli jsem zapomněla,
na svého hosta.
Mysl mi zbloudila,
na oka mžik tíhy
stejně světa prostá,
snad to tak zamýšlel.

A napadlo mě,
z ničeho nic,
jak život tak utíká.
Směju se a pláču,
s věkem nějak víc.
A v duchu doufám,
že je to tím,
jak život líp znám.
Že dobro nechodí,
ani štěstí,
že tak nějak musíš
chtít ty sám.
A když už přijde,
že za to stojí
cítit co pomáhá,
i to, co bolí.

Vždyť život žijem jedinkrát
a já chci,
ať už se shora dívá či nedívá
každý, koho člověk měl rád,
chci každý ten pocit
světu ukázat.

Dítě dojetí schovává za polštář
I se smutkem se schovává.
Při pláči zakrývá
rodiči tvář,
dospělí přece nepláčou
a když, tak jen,
když nikdo se nedívá.

Ani smíchu není nikdy dost,
když však je skromný,
tak dítě ztlumí hlasitost
smějem se pro druhé,
ne jen tak pro radost.

Tak čím jsem starší,
tím míň se světa ptám
jako ten andílek,
už ke světu tolik se nedívám.

Z ničeho nic jsem děkovala anděli.
Že připomněl mi myšlenku.

Vždyť stojí za to si občas vzpomenout,
co život dává
stojí to za to si vzpomenout,
že i to dobré, i špatné se stává.

A hlavně za jedno jsem ráda,
že mi připomněl.

Vím, že došel jsi až sem.
Vím, že přečetl jsi každou větu,
a právě za tebe vděčím světu.

Že mi tě přivedl.

A za všechno ostatní
vděčím už tobě.
Za tvojí starost
a bytí po mém boku.
Za smutek i radost,
za každý minulý den,
že dovedl mě,
a dovedl i tebe až sem.

Je to klišé,
ale možná je ve mě ještě
aspoň trochu,
kýčovitý romantik.

Děkuji že sem chodíš
a že mě cestou mé zbloudilé mysli
vždycky doprovodíš.

A pak jsem ho pustila,
Můžem se podělit.
Přinesl štěstí,
chci ho pro nás
A proto jsem pustila ho do pokoje,
protože lásko,
co je moje, to je tvoje.