Za zrcadlem

Podivná plocha zrcadlení
snad neskutečných obrazů,
co zdá se být, už vlastně není,
lapeno dobou odrazu...

Zvědavost moje smysly tříbí,
ještě kus dál se vypravím,
buď natluču si, ale co kdybych
zbohatla novým poznáním...

Prostor i čas se náhle ztrácí,
fantazie se živou zdá
a tak jako procházka v mracích
krajina citů kouzelná...

Ve vzpomínkách pohádka z dětství,
kdy jasnozřivé brýle měl
čert, který zapůjčil je ševci,
a ten svět v pravdě uviděl...

Co dříve bylo důležité,
najednou změnilo svůj plášť,
a emoce mně dosud skryté
přinesla jemná svatozář,

která vše kolem prostoupila...
Měla bych myslet na návrat.
Tak zvláštní sen, nebo jsem byla
vážně tam, kde má každý rád?