POUŠTĚNÍ ŽILOU POEZIE

POUŠTĚNÍ ŽILOU POEZIE

 

 

vykřičet bolest

kterou se zmítáš

lapený do želez touhy

zatímco k nebi tě vážou sny

a k zemi neustálé pády

 

ve větru pochytat

pár útržků rozfoukaných slok

věčné písně

jež umí kolébat

vzněcovat

i hojivě rosit kropenkou slz

šrámy po trnech času

 

po drahách ptáků se rozletět

vstříc mihotání hvězd

 

z tajemných ozvěn nekonečna

s vírou alchymistů destilovat spásu

 

svázat se kořeny s údělem stromů

něžně se s chvěním jejich listů

dotýkat zrcátek hladin vod

 

přimíchat do chaosu světa

svůj vlastní jedinečný kód

 

zpěnit krev do vášní

z pout vysmeknutých bouří

svou šíji někdy sklonit

před zkamenělým majestátem

z magmatu vyvřelých pohoří

 

přestát dávení hlubin zrady

léčivou silou vzdoru i pohlazení

 

s ohromením se propadat závratí z výšek

centrifugy lásky

 

v bláznivém karnevalu

přízraků neřestí a ctností

rafinovaně nasazovat

i poťouchle strhávat roztodivné masky

 

šklebit se i smát

v jistotách umět zahlédnout

jejich vždypřítomné  „snad“

v chladu příslib žáru

v žáru pak jeho souputníka chlad

ve vzletu schoulenou naději

a v jeho pýše pád

 

nebát se potykat i smrti

přitom sát lačně z krve poezie

jako pijavice

které se ještě nechce umírat

 

 

 

Praha, 15.6.2017

 

https://www.youtube.com/watch?v=Vxc_1qNEe38