17.11.1989

pracoval jsem tenkrát v Holešovické pekárně

tu brigádu mi sehnal Petr

škola nás dva každý pátek po obědě uvolňovala

protože jsme tímto způsobem budovali socialismus


já jsem šel pracovat do pekárny a Petr jel na chalupu

jeho táta už od oběda túroval Wartburga před domem

a s úderem třinácté hodiny (za pískotu gum) odjížděl na víkend


mně směna končila okolo půlnoci


vydělával jsem si tam tolik peněz

že to nestačilo ani na cigarety

bonusem ale bylo čerstvé pečivo

které jsem každý pátek kradl domů


pokaždé jsem bral

pro celou rodinu

dva bochníky chleba, dvacet housek a vánočku

vše jsem vložil na dno batohu a zakryl pláštěm


jednou jsem si ale batoh zapomněl doma

musel jsem použít igelitky


horké pečivo jsem vložil do tašek

a ty jsem opatrně pronesl pod oknem vrátnice

ve které podřimoval noční vrátný


odpíchl jsem sebe i Petra

který se právě válel někde na chalupě

a šel jsem noční Prahou domů


ulice byly touto dobou vždy tmavé a osiřelé

vlastně jsem cestou domů téměř nikdy nikoho nepotkal


šel jsem prázdnou ulicí a najednou uslyšel policejní houkačku

instinktivně jsem zaběhl do tmavého průjezdu

a přitiskl se ke zdi

okolo proletěla ulicí policejní Volha

nevšimli si mě…


zůstal jsem ještě chvíli stát

abych nebudil pozornost a začal jsem přemýšlet


pomalu mi začalo vše docházet

v Holešovické pekárně se ztrácelo pravidelně pečivo

a oni se dnes tomu rozhodli přijít na kloub


všiml jsem si

že igelitky se mi pod tíhou a vlivem teploty pečiva

začaly prodlužovat


když jsem vycházel z pekárny

vypadaly normálně

teď ale byly minimálně o čtvrt metru delší


musel jsem trochu přizvednout ruce

abych igelitky nešoupal po zemi

opatrnou chůzí jsem se podél domů vydal na další cestu

v dálce byly slyšet policejní sirény


přískoky tmavými místy

jsem se pokoušel dostat s kontrabandem domů


asi dvě stě metrů přede mnou

najednou z ničeho nic

přes ulici přeběhla skupina policajtů s obušky

a okolo mě projela (tentokrát v opačném směru) další dvě policejní auta


igelitky se už dotýkaly země

tenký materiál se pod náporem horkého pečiva stále prodlužoval

ucha igelitek jsem musel držet

až u svých ramen


atmosféra začala pěkně houstnout

široko daleko

okolo mě vonělo horké pečivo

všude byli policajti…


rozhodl jsem se zbavit zboží

postupně jsem jednotlivé housky

a natrhané části chlebů a vánočky házel do popelnic a domovních vchodů

tak jsem se nenápadně zbavil všeho

co jsem nakradl


prodloužené igelitky jsem nacpal do kanálu

vyšel jsem na osvětlenou část ulice a pomalou chůzí se vydal domů


okolo mě jezdila policejní auta

furgony

a všude pobíhali policajti


zůstal jsem v klidu, nic na mě neměli...