POMOC: VÁLKA, SOBECTVÍ, ZABITÍ... (MASOVÝM VRAHEM)

koukám na tu spoušť,
kterou zanechal hlad moci.
Vydávám se na pouť,
s nabídkou duševní pomoci.

Tady zmírá člověk popálený,
když bomba dopadla blízko.
Tak stal se mnou zastřelený,
jak žadonilo jeho srdíčko.

Pochopil jsem velmi rychle,
jeho žena i dítě vedle něho mrtvi.
Duše jeho s láskou za nimi ulítne,
třímám zbraň a jeho tělo tu leží v krvi.

Tak jemu duševně jsem pomohl,
te utrápené bytosti z bolesti.
Sám svou léčbu on hned zavrhl,
zemřít fyzikálně bylo v jeho žádosti.

S pláčem tu chodím,
zlost na to, co páchá dychtivost.
Mnoho lidí tou zbraní osvobodím,
nemohu však cítit jakoukoliv lítost.

V ruinách těchto nacházím auto,
po úvaze nastartuji jej.
Duše křičí: "Šelí Sjutáto!"
Chci ať ten s mocí je taky mrtvej.

Jedu s károu co jsem našel,
po pár dnech jsem na místě.
Tenhle rozhodl o této válce vysmátej,
zbraní naňho mířím klidně a jistě.

Tak jest ve mě všechna nelítostnost,
spousta slzavých kapek má duše má.
Masový vrah je také má hodnost,
když duše v postapokalypse pomáhá.

K pláči hlavně, že to není sen,
podívejte na historii naši.
Kolik krve marnotratně prolito na zem,
skrze sobeckost, touhu a moc vaši?

Ne! Zabíjet, to zlem není,
jen účely té smrti mohou býti zlé.
Kdo zabíjí za Krista v mír a smíření,
má ruce Bohem požehnané.

To netýká se však vašich válek,
vás jen materiální sobectví žene.
Smrt pro každého je nádherný dárek,
ty u vlády a moci má duše k tomu daru žene.

Jen se tedy smějte,
peněz nakradených užívejte.
Na slova má raději nezapomínejte,
jen se smějte, jen se smějte...