TMA V KRABIČKÁCH
zaznamenávám příběhy
tak jak se možná staly
či jak by se třeba mohly stát
svůj vlastní ale píšu
neviditelným písmem
jež správně dešifrovat
neumím ani já
občas jen vrhá světlo a stíny
jakmile si někdo pomyslí
že mě dobře zná
v tu chvíli jsem kdosi jiný
světlo i stín se hbitě promění
vítr je rozfouká jako prach
co zaštípat může v očích
nebo jen v nose polechtá
světlo a stín se uvěznit nedají
natožpak v nějakých krabičkách
Praha, 29.6.2017
https://www.youtube.com/watch?v=YeL10b9Pq6s
kdo nás nejvíc zná? jsme my sami...
čas občas ztrácí ciferník... bloumáš...nacházíš, ztrácíš... jsi... překládáš si to vše do toho svého jazyka... bolíš nebo se směješ navenek... uvnitř? třeba děkuješ..
pak se objeví kdosi, kdo ví, co bys jak a proč.. usměješ se, oči otevřeš o trochu víc... a tam někde pochopíš...
01.07.2017 00:58:02 | zelená víla
...lidé mají nejraději příběhy, které jsou tak, jak by se měly podle jejich snů stát...;-)
29.06.2017 17:08:22 | bogen
Píšeš tak noblesně a pravdivě, jsi osobnost.
29.06.2017 17:02:49 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Ne vše lze a ne vše je rozumné "škatulkovat"...:-)
29.06.2017 15:39:39 | Dreamy
Přesně tak... A přesto to neustále zkoušíme a i nás se leckdo do těch škatulek snaží mocí mermo každou chvíli cpát, jako bychom byli nějaká neživá a nehybná věc. Obejít se bez toho asi nemůžeme, ale je dobré zkusit občas i ty své vlastní "krabičky" trochu provětrat... :-)) Děkuji Dreamy za souznění... :-)
29.06.2017 16:20:24 | Amonasr