Slunce

Léto začíná, končí
Svítí slunce bez ustání
Světu teplo stačí
Jenom měsíc ho stíní
Teplo ale neubývá
Ať je tma či bouře
Tak to v létě bývá
U lesa i moře.

Slunce svítí bez ustání
Na pole, řeky, kameny
Hřeje vše už od svítání
Svými dalekými plameny.
Všechny hřeje stejně
Zvířata, muže ženy
Někdo stejně mrzne
Slunce síle navzdory

Slunce svítí bez ustání
Všude zimu vyhání
Někomu však nepomůže
Není lékem na vše.
Strach, bolest a samotu
Nezažene slunce světlo
Ale jenom jiné teplo
lásku, bolest, ztrátu
Těm hvězda nevládne
Však jiný to zvládne
Slunce ani neodnese
Povinnosti, deprese
Ani jiné represe.

Lékař to neléčí
Slunce nezruší
Časem jen zhoršíš
Až se zhroutíš.

Slunce svítí bez ustání
Pomoc je však k nedostání.
Tu k člověku přišel jiný
Další člověk vcelku milý
Přítel, kamarád, druh
Stejný problém, stejný druh
Léto stvořeno pro skutky
Tak zapomněli na smutky.

Slunce svítí bez ustání
nemá přátel a kamarádů.
Bez nich ale štěstí není
V létě ani ve velkém mrazu.