Vzdor naději co máme,
tu a tam ........klopítáme.
Tu a tam ...zas.....říkáme,
že už vícekrát tou...cestou,
cestou tou se.... nevydáme.
A pak stojíme v cestě té....bahno po kolena,
zíráme jak špína...dnů ničemných...,
vzhůru až k srdci... proplížit se snaží.
Pustit se do boje....proti hnilobě....na kolenou,
prosit...čistou vodu hledat... i víno...mží,
pravda neprší ...jak to vše smýt?... jen mží,
oči se mhouří...v mlze světlo hledáme...i na kolenou.
Světlo,když mží a mlha se po zemi,
zemi válí .... jako-by světlo.....nebylo.
Jen šeď dní a bahno věků,
co kolem prochází. ..a člověk,
ten první i poslední.... rovni jsou.
Stavem svým......ne však povahou,
tou ne ......neboť ten poslední,
je Světlem... i v mlze nadějí ..... .
Dokud mlhu.....spolu se strachem ...se smrtí...,
pro Světla sílu v čase konce -On,...
Duch....je navždy z životů odstraní...
už žádné bahno ani mžení .....lidský život a prvních tisíc let...hmm...oči se lesknou.