Listy stromu pohupující se ve vánku
Ležet na zelené trávě
Se snem co vkrádá do spánku
Při té životní únavě
Probudit se ze snu o životě
Začít žít a ne jenom snít
Postavit se své samotě
A za svým snem si jít
Na štěstí má každý právo
Dokud člověk žije tak dá se najít
Není dobré smutnit víc než je zdrávo
Jednou k cíli zvládneme dojít
Ve vánku , ty vzpomínky nemizí
Vždy něco cestu připomíná
Když sami sobě jsme cizí
Když tělo i duše je znavená
Naděje umírá poslední
Jednou to přijde
Po noci se rozední
A slunce opět vyjde