A zítra vychází první číslo nového magazínu o králech podélného parkování

Na zemi vidím popsaný list papíru
dopis
psaný lichým písmem
chtěl bych být na druhé straně příběhu a mávat ti na rozloučenou
dýchat svůj vzduch a pít čaj s promarněnými příležitostmi
nemůžu
není nikdo kdo by mě obrátil
všechny stíny na mé straně se staly hmotou která obaluje mé tělo
všichni utíkají a nechávají po sobě drobky černých stínů
malé větve tichých stromů
prachy které nikdo nechce
nebe se zdá být černé a když zavřu oči
není nic černější
vstanu z postele a napíšu o tom
napíšu si poslední vůli
všem ukážu
vidím sebe jak ležím a tvářím se že to tak chci
pouštím fantazii naposledy žilou dnes už meze stejně nekladou
nebo je to celé jinak?

Jestli víte co tím chci říct
Mezi městy je toho tolik co posrat
Deset minut jako sto jedna let
Už jsem tam byl
Ještě neusínej
není nikdo kdo by hodil ručník do ringu

Zítra vychází první číslo nového magazínu o králech podélného parkování

Teď je důležité po sobě všechno uklidit
nenechat za sebou zlé naděje nářky a černý stín
na hrudi
se stále zvětšuje

plavu v oceánu z předtuch a strachů míjím proudy žhavého optimismu
ale plavu a zas a znovu se ujišťuji o tom
že vím kam mířím
jsem plavec a moje moře jsou jenom necky
ale to není důležité
důležité je vědět
že jednou bude možné přestat
a že to teď tak moc nebolí

ode dna se odrážejí ti nejzasunutější
nejtemnější a nejnebezpečnější
a stahují mě k sobě dolů
pokaždé mě chytnou za nohu
ale já se zase vynořím
a tak to jde dokola už
strašně dlouho
moře let

když už jsi smířený s tím že budeš celý život jen plavat
objeví se na obzoru pevnina
dopis v láhvi
závěť
nebo paměti
se ztrácí pod rukama
když se inkoust v oceánu rozpíjí
a zůstávají jenom hvězdy nad hlavou
tiché svědectví všeho
co nebylo nikdy důležité

N27099

konečn_ řešení