Ve stínu byl jsem kdysi polapen
Pořád vrací se to jako černobílý film
Utápěl se v alkoholu a žil strachem
Říkal si co vlastně ze života vím?
Prošel jsem si krach za krachem
Tak jako každý kdo hledal a nenašel
Čas však neúprosně vše zahrnul prachem
Nic není jako dřív povaha nová tou jsem šel
Proč zůstávat ve stínu držet otěže svým snům
Vždyť tohle je život padáme abychom se postavili
Sníme pod oblohou plnou hvězd vstříc dalším dnům
Nikdy neříkej nikdy protože vše má svůj čas a chvíli
Ze světa stínů jít neotáčet se a kupředu jít
Protože vždy je důvod život žít zůstat a neodejít
Za to co chceme dále se snažit a nepřestat se bít
Vždy je někde něco a někdo o čem stojí snít