Přede mnou

Mé oči těžce vzhlédly k temné hladině
Půlnočního nebe s lampou měsíce
Mraky pluly po ní zvrhle nevinně
A tiše - jako dávno mrtvé světice
Já děsil se však i vlastního dechu
Když procházely světlem jako při výslechu

Jistý pocit zabránil mi v chůzi
Jistý pocit dosažení středu
V žilách sladce rozlitá chuť hrůzy
Někoho jsem tušil ve tmě vpředu
Ach prokletá ty po závrati touho
Toho - co už čeká na mě dlouho

Znenadání uchopil mou ruku
Páchl blátem rozmočené země
Temné prsty větví zimních buků
Artriticky křivily se ke mně
Měsíc náhle zpoza mraku vyšel
Já spatřil toho co jsem dřív jen slyšel

Tak jsem tedy poznal toho pána
Nebyl jím – ač podobal se přeludu
Sípot jeho dechu zněl jak hrana
Z očí visely mu cáry osudů
Chvíle pro mě přece dávno daná
Přede mnou byl on - strach ze mě sama