Host

Jsme jenom hosté
na tomto světe pouzí
bylo by sprosté
šanci život žít nevyuŽÍT


naděje umírá poslední
i když žádná není
vždy po noci se rozední
tak to na tom světě chodí

a já světem kráčím
a světlo jasné ve tmě hledám
světlo co se na mě mračí
já však stále říct si nedám

a jako zmatený dobrodruh
kráčím cestou děravou
nejsem hrdina ba ani polobůh
jen idiot s hlavou zasněnou

stavím stále mosty
přes krvavé řeky v černých lesích
na tom světě na kterém jsme hosty
já sním o vílách i běsích

ty víly plné lásky
co nahé tančí v záři luny
a bez jakékoliv přetvářky
malují mi na tvář runy

ty běsy plné nenávisti
hrozivé a temné
zhasínají světlo na konci cesty
a vysávají sílu ze mne

já však kráčím pořád dál
s pokorou a vírou
že budu dobra král
a že dojdu za svou vílou

nějak to vždy dopadne
vždyť jsme hosté jenom
na té cestě křivé a zrádné
kde je tma i světlo