jsme i to co jsme ztratili + už tady nikdo nezůstal

ty a já nemáme vůbec žádné oči
tváře nám kreslily děti
v pohádkách

všem lidem kteří se dívají ukazuju svou pravou tvář
a stavím se na stranu těch kteří mi nenasazují svatozář

srdce uvnitř bije jenom pro ni
ale navenek je to kupa sraček
má matka mi říkala nezačínej si nikdy nic
s nikým a nikdo
na tebe nemůže
jedu dolů po silnici stále níž a níž
a každým kilometrem jsme si blíž
jedeme vstříc sobě nečekáme
ty to víš
ty hnusná drzá omítková ženská

když plaveš ve svém bazénu proti proudu
a čas zastavuješ stereotypem

ty a já nemáme vůbec nic společného
tváře ukradené všemi odžitými dny
a jen ve filmech se hraje na konec
tady to nikdy neskončí

prší
déšť bubnuje prudce na čelní sklo
hlavu ve dlaních a kolena u sebe
míříme vstříc svým posledním zítřkům
které nikdy neskončí

podívám se před sebe a na opěradle sedadla stojí
"v případě konce zmáčkněte prosím tlačítko restart"

je to řeka plná mrtvol a prachu z vysavače
mazlavé bláto ve kterém se lodě nehnou ani o metr
a klesají ke dnu
život je výbuch supernovy
smrt rozpínání vesmíru

je to řeka plná vlasů které jsem ostříhal
řekla plná prachu a odumřelé kůže
není vidět na dno
není vidět nebe
je to jenom obyčejná řeka
jako každá jiná
a v ní krev
jako v mých žilách
stojí a nemá už kudy dál
prostor se smrskl na velikost hrací kostky
a v tom já musím plavat v tom já musím existovat

najali si mě na práci mezi dvěma domy a protkali mě dráty vypínačem a spoustou
řečí ohledně mé cesty vzhůru
vybuchl jsem vzteky
když jsem si v autě zapomněl rozbušku

ty a já nemáme už nikdy nic společného
přesto to ten kaktus nemá lehké
když tě píchá a já mám v dlani jenom jeho trny

na slunci jsou
skvrny

a dny jsou ticho
tiché jako noci bez tmy
obal na duše
balzám na těla

v noci mi všechna kuráž odumřela

já
jsem
jenom
jeden
ale
to
už
v
dnešním
světě
vůbec
nestačí

a nenávidím sebe stejně jako ostatní
dole je chladná podlaha a stěny z kterých mrazí

to všechno si v sobě nosím
i to co jsem už poztrácel
mělo by to stačit
ale nikomu to nestačí

všem lidem kteří se mnou chtěli měřit své síly

všem lidem kteří se se mnou nevyrovnali

všem lidem kteří se mnou nic nedokázali

všem lidem kteří se mnou rychle zapomínali

všem lidem kteří se mnou nepočítali

všem lidem kteří se nesnažili

všem kteří chtěli co nechtěli a všem kteří měli co mít nemohli

a všem kteří to ještě nevědí

je mi to jedno

vyrovnat se se sebou není otázka jednoho dne

nejsem už prázdný list k popsání

nestoupám strmě vzhůru k vlastnímu pádu a vím že se nebojím

dopadl jsem

vím kde jsem a proč mám být

vyřídil jsem si sám se sebou účty a rychle docházím

vím že teď je ten nejsprávnější čas

správný čas nechat všechno za sebou a jít dál

nikdo tady už nezůstal

můžu se odpoutat

můžu jít dál