Do věčné nicoty

A tak si dál lidé žijí ty své životy
a na svých lodích všichni plují do věčné nicoty
podvody rozchody peníze a moc
všechny stejně na konci čeká stejná noc

Proč je všechno pomíjivé a proč život tolik bolí?
otevřené rány v srdci do kterých po hrstech ti sypou soli
kruté jsou facky když ti spadnou růžové brýle
to pak uvědomíš si že už víc nepřijdou krásnější chvíle

Krásnější chvíle které první láska zplodila
tak naivní a krásná byla a stejně jednou umřít musela
jako umře všechno na tomto zvláštním světě
jako láska co umírá jako láska co kvete

A proč vlastně vyplatí se na tom světě být?
je to přeci krásné ten lidský život žít
i když nejspíš nemá ani smysl žádný
a všechny jeho děti beztak míří do tmy