Na nástupišti číslo 7

O vlastní myšlenku zlomím si
NOHU

Je to snad jasné
Jak čištění zubu
Jizlivý dav tomu jevu nežasne,
Přeci jen tuší, že mám pro to vlohu!

Na jarní troleji jíž pátý den
S útrpnou vydrží vyznavače ZEN
Čekám jak dogmat na stříbrné ráno
Není to lehké, leč bylo mi dáno...

Pevnější myšlenky - zlomené údy
Proto tu sedím ať zklamu své půdy
Kolem a kolem jen mraky lidí
Nikdo mě nezná, leč všechny jen vidí
Při vstupu na troleje
Zlomím si nohu
O vlastní myšlenku
Mám k tomu vlohu

A jediný trolejbus co nepřijede