Tou zahradou kterou měl bych znát
Za tichého času a spálené duše
Je již zbytečné se tě znovu ptát
A tak čas odbíjí tu chvíli
Kdy z krve stal se prach
Ze zahrady zbyla jen poušť
Vzala si mi poslední síly
Proč lidé nechají si zdát
Podstoupit tuhle pouť
Nechají si ubližovat
O věčnosti spolu snily
Nechat odeznít křik našich pout
Z chladného rána
Do teplých dlaní
Vločka co začne tát
Až po letech si věrnost slibovat
Ač trvá to chvíli