Pět, osm, dva, šest...

V palčivých membránách sebe sama

chvěju se

rozpočítávám

pět osm dva šest

 

 

Usedám u rybníka

podléhám tichu a

pod záštitou sebe sama

nasazuji černé brýle

…

Potvoro!

 

…

 

Nechávám čas dobrovolně rozplynout , mažu, zmizíkuju, teď zobrazovalo nekonečno,

všechny odstíny zelené, splývalo s větrem, nonšalantně pohupovalo vysokou travou, začala jsem se usmívat, smát... extázi smíchu nelimitoval ani cvrnknutím do nosu...

 

 

druhé patro...

 

 

Usedám,

v poslední době nevypadáš moc vesele? Ve sklenicích se leskne šampaňské roku 2015... chutná? Rozhlížím se, otvírám okno, rozvalím se na sófa a pronáším, jestli někdy něco nemělo chybu, je to tohle šampaňský...

 

první patro...

 

 

Blafuješ,

k čemu to je? Otevři oči a dívej se, jak se tady všechno mění, dívej se...Tak se sakra dívej!!!

Rozhlížím se, otevírám okno, rozvaluju se na sofá a pronáším, nech vše kde je, vždyť víš že krása nic nestojí...

 

 

přízemí...

 

 

Kde je?

Chceš znát tajemství? Vyšla jsem z ulity. Vzduch byl prosycen sluncem, trochu kulhal mraky, co líně se honily. Váhavě prošla jsem bytem, který voněl koneckonců mým parfémem. Dlouho jsem čekala …

 

Jeho oči spočinuly na mně.

Ticho rozplynulo nalévání další sklenky šampaňského roku 2015

Já vím

 

Slunce, klauni a psi by tu měli zůstat , protože ti ve svém oboru ani lepší být nemohou.

 

 

V palčivých membránách sebe sama

chvěju se

rozpočítávám

šest dva osm pět