Střepy lidských pout

 

Není to vztah když musíš lhát 

Když tě jen něco zajímá

Přitom to důležité nevnímat 

Pak špatně se zapomíná

 

A ty chyby jdou s náma 

Nejde slepit ty střepy 

Odejít do našeho neznáma

Jeden k druhému slepý 

 

Vztah bez důvěry nejde slepit 

Nikdo od něj už nic nečeká 

Je to jen poslední naději mít

Ve změnu milovaného člověka

 

Když chceš něco změnit 

Změň nejdříve sebe 

Nemůžeš nikomu bránit

Aby odešel od tebe

 

Držíme se vlastních pout 

Které drží nás při životě

Co chceš nemůžeš se rozhodnout

Ztraceni v kocábce na vodě

 

Nevíme kam máme plout

Bouře nad hlavou a střípky životů

Život , láska nekonečná pouť

Dokut jsme stále ještě tu

 

(Realita)

Křik uvnitř nás 

A my jen tiše sedíme

Po zádech běhá mráz

Do oken duše hledíme

 

Střepy nelze je slepit a věřit že váza bude opět celá , vždy bude malý kousek scházet . Bouře jsou naše city , slova ukrytá uvnitř nás která nás trápí nebo které nevíme jak dát najevo . Ztracená důvěra se nedá nijak nahradit a těžko se získává .  Když musíš ve vztahu lhát pak bys neměl/a tvrdit že máš nějaký vztah .