O bolest žen

Rozervána láskou muže,
tvá krev zpívá
slova deroucí se rty
jako vůně plátků růže
o pomoc žádáš
sukovité dlaně
a strom neobejme
jen se očima
vyhaslýma dívá ...

Rozdrásána bolestí
jako kůra toho stromu
chvěješ se listy
a srdce rozkývané
ranami hromu
vyzvání o polednách,
kdy hladový láskou
kráčí nejistý ...

Máš v sobě hlad
a réva trpělivosti
obtáčí tvé tělo
a duše syčí
jako by to byl had
ten co jedem své žádosti
v zahradě svých očí
každý květ
sotva vykvetlý, zničí ...
a jeho mrtvé dítě
uloží v zem,
beze jména ...

Chystáme se zasypati prstí lásku
která do světa
svým pláčem
příliš křičí ...