Na Polance

hvězda na vrbě

jsem

zády k měsíci

stříbrným větrem padám s listím šustícím

a noc je hlučná

sténá jako příliv

řeka je mstivá

po plavcích hvězdy střílí

a byla bych beze všeho až do rána jen tvá

nebýt té úzkosti co váže kolena

a byla bych tvoje až na věčnost

a dál

dnes ale není čas vracet

co sis vzal