=Osika a víla

~~*~~*~~
Přišel
jak z kraje pohádek
ten starý pán,ten starý kmet,
bílý vlas ve větru mu vlál
zelená louka byl jak taneční sál.
Tam ten starý a laskavý pán
snad vílou byl k tanci zván
a jako pohádkový 
dědeček
tancuje s vílou duhový valčíček.
Jenom ta osika 
se smutně zachvěla
i když dnes veselou být chtěla,
listy se ve větru třepetají
a jako umíráček u kapličky znějí.
Starý pán se ukloní 
tanečnici
za tanec děkuje,dá růží kytici,
pod smutnou osikou znavený spočine
potom ji celou rukama ovine.
Stromku,ty s chvějícím se listovím
já o tvém osudu moc dobře vím,
pod tebou vždy ženy plakávaly
když chlapce i muže do vojen svolávali.
Nejeden ten pomníček pod osikou
je pohlazený ženskou rukou,
proto je tak smutná každá osika
pod ní roste tráva,
žádná kytka.
~~~*~~~
Až ten starý pán,ten starý kmet
ze svých dlaní semínka smet
a tanečnice,snad ta víla
semínka slzami v zemi pokropila.
Pod každou osikou 
samý je květ
osiky se můžou radostně chvět.
Tím končí pohádka starého kmeta
který se vypravil dál do světa.
*~~~~~*
Každému rozdává radost,
tak všude ho vítají
pohádky od něho poznají...
~~*~~~*~~