Na vlnách

Pluji po širém moři politém zlatem
a před očima vidím jak mizí tvá svatozář
nebe zakryl smutek a pomalu z něj kape
a později jen vidím jak vzdaluje se tvoje tvář

chci doplout k cíli ale nikde žádný maják
který osvítí moře zahlcené temnotou
který navede mne a můj prostý kajak
ke břehům které oplývají láskou a ochotou

vlny pomalu se zvedají a já cítím strach
když vzpomínám na to modré moře klidné
jako naše láska i lidské bytí promění se v prach
a podmínky pro mou plavbou již nejsou vlídné

to moře je tak obrovské a širé
a v něm moje malá bárka
i když nic není jen černé a bílé
v mojí hlavě zuří světová válka

chci z moře doplout na pevninu
a zakotvit tam navěky
snad v těch vlnách nezahynu
a ucítím zas lásky dotyky