Stáj u čtyř podkov

Na ranči kde samota číhá za každým rohem
stávala tam dřevěná stodola se zardělým krovem
ty opuštěná stáji kde viseli čtyři podkovy
co všechny patřily Vídeňskému vojákovi

Ten voják však padl na blízkém poli
jeho truchlící žena s dětmi stáj prodala
ronit slzy pak chodila mezi topoly
na místo které důvěrně znala odmala

Tak smutná stáj ukrývá zrezivělou podkovu
která pomalu reziví jak prší do krovu
zbylé tři ukradli jedné noci mrazivé
zatímco spolu prožíváme vášnivé dny mazlivé