Jsou dny

Jsou dny kdy strach mám
že už víc nebudu šťastný
že navěky už zůstanu sám
a nepoznám víc světa krásy

jsou rána kdy myšlenky bolí
kdy putovat chci časem zpět
kdy k tobě chci zase dojít
a být pro tebe celý tvůj svět

jsou chvíle kdy nevidím cestu
kdy bez mapy do neznáma chodím
byl jsem zmrd co neunikl trestu
a teď tu sám v hromadě sraček stojím

naštěstí jsou tu lidé milovaní
kteří svítí mi na tu cestu z bláta
kteří odpouští mé chybování
kteří mají cenu vyšší než je cena zlata