Stmelení

Popraská ti kůže v kloubech, když nerozpoznáš kroky života.


Možná umírá svíce na sametový sedačce loučení

a

Ty se divíš na obratníku račích směn.


Proměňuješ se v touhy prapodivných tvorů,


stvolů pradávných lesů hladin odkud jsi chtěla přicházet.


Do světa tmářů a podivných lhářů,


chtěla ses  probouzet s němým úžasem,


nad ránem se podívat do jinotaje noční mlhy snů.


Vzpomínáš si?