Pružina

Cítíš to napětí
a srdce chvění
od soumraku do úsvitu
v tobě vášeň bují
tvůj mozek plení
ale ty musíš
zetlít pouze ve snění
stejně jak spadané listí podzimu
zmrzlé sněženky na mezi
jsme jeden pro druhého přítěží
vymkl jsem se z otěží
už zase v sebe nevěřím
v mlžném oparu elektronky
mizí tvé tiché kroky
už žádné další řádky
této zakázané sloky
jen další vína loky
někdy si říkám: je to jen sen
přemýšlím, zda chci být probuzen
nebo ho dál snít
mé chování je shit
však kdo ví
kam vedou naše kroky
...
do neznáma, do pekel