Žádné výčitky
na ty už je pozdě
stále mi však zůstává
vůně tvého parfému v nozdře
naše velké tajemství
ukryté v pandořině pouzdře
hluboko pod zemí, pod srdcem
stavíme si svůj soukromí ráj
no tak jablko pokušení
klidně si dál zraj
Žádné city
vždyť dali jsme
je někomu jinému
začali jsme psát řádky
složitého příběhu
kde se neodpouští
a zatlouká se pravda
tvé rty jsou jako droga
jen nevím kde vezmu
čas a výmluvu na další dávku
Žádné vyhlídky
do budoucnosti
pošlapali jsme lidské ctnosti
důvěra, věrnost
jsme národ lhářů a snílků
jak studny v poušti
čekáme až nás někdo objeví
vše dáváme v sázku
snad to stojí
za ty společné chvíle souznění
Žádné naděje
my už máme dveře
do nebe zamčené
jsme smilníci touhy
nikdy ještě nebyl
týden tak moc dlouhý
a chuť na něčí rty
tak nezkrotná, neodolatelná
zdáš se mi být tak vzdálená
a přitom si tady za rohem
Žádné bezpečí
je jen otázkou času
kdy to někdo objeví
pak již bude pozdě
na to rvát si vlasy
měli jsme se potkat
když byly jiné časy
cesty se mohli dříve protkat
připadám si jako společnosti odpad
však zakončí to nevyřčené
.
.
.
chci co nejdříve tvé rty ochutnat