Připomnělo mi to staré pořekadlo - před kým se mám posrat a na koho se vysrat. "Tady máš ten bobánek." Bych tam vlepil. ST za motiv.
25.08.2017 20:31:04 | VEDz RVAHEs
Zde je to mířeno na vztah některých rodičů k dětem, kdy jednou kvitují událost jako malý zázrak, později však v rutině ten stejný zázrak vulgarizují s přidanou persekucí, pokud se to bude znova opakovat.
26.08.2017 13:45:45 | Kostivar
Omlouvám se za to, co tu napíši. Od 21 let mě rodiče již nepřiměli k tomu, abych byl před nimi posraný. Mnoho let jsme spolu nemluvili. Pak jsem si uvědomil, že stárnou, a přestal jsem na ně srát. A stejně se mi to nevyplatilo. Přímo vymstilo. Na pohřbu jsem nebyl ani jednomu. A ke smíření s nimi došlo až sedm let po jejich smrti.
26.08.2017 23:58:04 | VEDz RVAHEs
Myslím, že si trochu nerozumíme. Ostatně, vnímání reálií je čistě subjektivní, stejně tak osobní příběhy. Ty jsou v intimní zóně každého jedince, a měly by tam zůstat.
27.08.2017 06:23:10 | Kostivar
Myslet jsem už dávno přestal. Subjektivní a objektivní je pouze jen pro realitu, ne pro skutečnost tvé bytosti. Otevřít se světu vnímám jako první krok k tomu, aby svět se otevřel mě. Jinak bych nemohl dospět k tomu, že milovat vše a na ničem nelpět, je v lidských silách.
27.08.2017 08:40:06 | VEDz RVAHEs