V SEBE

Kroky zoufalstvím se lomí.

Vím to, včera šel jsem jím.
Obrys možná v hloubkách utajím,
ale oči … oči pálí příliš silně
na to, abych neomylně
nechal v sebe nahlédnout.
Na tu skládku zpřetrhaných pout,
na ty břehy bez mostů a lávek.
Času vděčný za přídavek,

ateista bez svědomí.