Elektric

rozfoukal jsem větry
do tornáda

mysl elektrizuje
když pojídám půlnoc

jedna noha kope smutkem
druhá radostí

oči pláčou do tmy
když nekonečno se protáčí

vracím se do snů
s rukou od světa

zamlklé ticho zakoktá
když rozhoří se plameny pekel

pak v dálce štěne pes