Monstrance se safírem

* * *

Předevčírem

když vítr nafoukal na rty

pichlavou jinovatku

za klavírem

tišícím uřvaný levharty

čas chodil pozpátku

 

anděl sedí na kúru

procházíš kostelem

a zastavenej svět

s odstínem purpuru

ulpívá na omšelém

oltáři kde Kristovo tělo

kropí pohled sádrových reliéfů  

 

proč světlo dopadá jen na tvou tvář

když tma je všude okolo

anděl na kúru ztratil svatozář

z láhve od vína zní violo

 

žhavé nitě slov proplétají záhyby

a rachotící střepy skla

v očích vzbuzují pochyby

když dozní melodie… zastaví se čas

 

dnes se objímáme

mlčky můžem strachu vzdorovat

strach oba známe

krásné je nechat myšlenky kolovat

 

 

zítra červánky pozorovat

před rokem anděl získá svatozář

zanedlouho stane se samotář

vězněm následujícího dne

jeho srdce tlakem se dme  

…

pozítří ses procházela kostelem

světlo ulpělo na omšelém

oltáři od něhož kráčíš předevčírem

oltář má monstranci se safírem

                …

 

- - a já to obdivuju

když čas šel pozpátku

když se zastavil

rozmotal jsem oprátku

a o lásce tiše snil.  

* * *