Hluboko uvnitř železných drátů
Za mřížemi tvých chladných rtů
A u zdi nářků čekajíc na anděla
Jakoby jsi čas vrátit chtěla
Ve svědomí které nedá ti spát
Ve stínech postavy vidíš stát
Do omýtky škrábeš jejich jména
Ač tvá odpověď by zůstala stejná
S duší neklidnou do každého rána
Za špinavým oknem stojíš sama
Přeješ si aby realita byla sen
A sen proměnil se v den
Do prkýnka, to je dobrý ...
Sáhlo si to na mě. Je to živé.
18.09.2017 04:52:39 | VEDz RVAHEs
Děkuji za hezký komentář a za krásnou kritiku :)
18.09.2017 14:10:32 | Dědek
Dědo, co my dva si budeme povídat ... dva dědci ...
19.09.2017 05:33:23 | VEDz RVAHEs
Dva dědci ale jak se říká člověk je mladý podle toho jak se cítí a věk jsou jen čísla :) I když každý ráno mi je tak 60 než se zvednu :D
19.09.2017 06:06:06 | Dědek
Na to nemám čas. Ráno si dám kávu a cigaretku a Punťa už loudí a tak jdeme ven ... pak posnídáme a pravdou je ... že si někdy ještě zdřímneme ...
19.09.2017 06:16:48 | VEDz RVAHEs
No tak ono někdy si ještě chvilku zdřímnout není na škodu ... občas bych to taky potřeboval ale hold občas ne a ne usnout ... to pak to vstávání podle toho vypadá jinak je ten rozvrh podobný , ranní cigareta nesmí chybět a kávu si většinou dám před prací než to začne
19.09.2017 06:57:23 | Dědek