Slova prorokova

Zdvihni víko klavíru,

zahraj, o čem se Ti snívá,

vypusť loďky z papíru,

zatímco se rozednívá.

 

Tóny vylétnou k výškám,

kde se orlové prohání,

k těm bleděmodrým výškám,

které ve štěstí nebrání.

 

Hned stříbrné zvonečky,

hned bouřkové hromování,

vichr, vášeň horečky

rozeznívat do skonání.

 

Nech se svým proudem unést

do té velkolepé řeky,

Tvé poupě zvládne vykvést

na dalekém konci štreky.

 

Jedenkrát si vybavíš

první nesmělé brnkání,

až Tvé dílo zazní výš,

zítra v oblacích nad strání.