Roztrhat se

.



.


1.

Už mi svítá
dotkni se mě
ať nezhasnu
přelož si mě ať se ti vejdu do kapsy
a natáhni čas
a zaplať
za to všechno co se odteď už nevrátí


umírá mi ruka kterou jsem tě držel
hladil
bil
kreslil ti na záda
ruka kterou jsem si honil

zítra až si odpočinu nastavím vesmír tak
aby se v něm všechno událo znovu
a přistanu na nejbližším stromě
blízko tvého okna
tam budu
budu se tam klubat z kokonu předchozích nedostižných
dnes už vyčpělých
okamžiků

dosluhují mi oči

nevidím to tady stejně
jako když jsem se nedíval
a jen věřil
a taky hltal
úplně všechno co bylo
všechno co vznikalo
zanechal jsem se v těch dobách
na pospas zlým duchům minulosti
občas se vídám v zrcadle
v těch očích
hluboko ale jsem tam
a nemůžu nikam nemůžu pryč
k čemu odcházet
k čemu je opouštět

k čemu je odpouštět

všechny hlasy minulých člověků kterýma jsem byl křičí a pláčou
a buší mi zevnitř do hlavy
a nepřestanou
protože to tak bylo
dokud to bude

prodávat noviny lidem kteří nečtou je stejné jako
bojovat za mír
anebo není?


bojuješ za mír stejně jako jíš abys zahnal hlad
hlad nezaháníš hladem
mír nezachráníš mírem
ale bojem za něj

jistě že to ta hvězda není
nejsou na ní jezera

mraky ani polární zima

lidé jsou stíny těch kteří jimi prošli
a procházejí se parkem s falešným prorokem
který je drží všechny za ruku a táhne je
dolů
pod hladinu


zítra jsem vstal a včera budu mít navrch
nad všemi kteří budou dole pode mnou
ti malí a bezvýznamní budižkničemové
všichni kteří odmítli budou rádi souhlasit

zalít kytky
zabít králíky
a sousedům namalovat na okna slunce a mraky
a potom je odvést do sklepa a nechat je tam
až do vánoc

nekouřit cigarety je pohodlnější než je kouřit

zatím jsem zamkl téměř všechny mé osobnosti do skříně
a nehodlám se s nimi dál bavit


po schodech kráčí páv a za ním jde hejno slepic
skrze okna vidíš daleko ale pořád jsi tam
a já jsem pořád tady


namaluj mi obrázek plný barev stínů pravdy a hmatatelnosti
udělej podzim nakresli své oči udělej díru do nebe
pozdrav své hvězdy podej mi ruku udělej jaro
zatoulej se se mnou do nekonečna a zapomeň na bolest
budoucnost a září
mezi galaxiemi

a hned ráno vybírám popelnice protože
mám neustálý hlad
hladovím po večerech prázdných a suchých
člověkům se nedá upřít
jejich lidskost
dokud jsou člověkem
a ne pouhými lidmi





a kousek po kousku se můj svět zase skládá dohromady
jako střepy leží na zemi ty kusy mého života
a jsou ostré
špinavé
ale moje

asi je nechám tak jak leží
kaleidoskop jednoho života
nedokonalost v dokonalosti
dokonalý chaos v řádu
a řád v koloběhu nesmyslného života




v lese rostou houby
nesbírám
pozoruji

nechal jsem ji utopit v jezeře
díval jsem se
pozoroval
poslouchal jak volala
jak prosila
jak se tulila k vodní hladině
a potom šla ke dnu
tichá klidná jen v očích měla navždy strach
pozoroval jsem její konec a věděl že
konec je přirozený začátek

jeden po druhém odpadávaly kusy masa z mého těla
a já nevěděl
komu to mám říct

odpadával jsem od sebe a netěšil se na nic z toho co jsem už věděl
co mě čeká
přerod člověka v hmyz
rozpad osobnosti do nekonečných možností
do nekonečně mnoho směrů
kvůli tomu jsem tady zůstal
ale bojím se
vždycky se bojím když si pro mě jdou a vůbec nespěchají

topil jsem se s ní hladil jsem kruhy jezera
a potichu se stával mrtvým
klidným
jen v očích jsem měl strach
když nad hlavou se zavírala hladina a nad hladinou se otevřelo nebe

bez tebe

jen tak
prázdné
protože jsem prázdný
nebo prázdné
protože jsem už plný všeho
a

dýchám
zatím ještě pořád dýchám

ale už je čas

vyjít ze svého stínu
vyjít ze stínu těch kteří na mě svítí
vyjít ze stínu těch kteří neodumírají
parazitují
na živých



vycházím ze stínu
a vůbec nic nevidím























2.

dotkni se mě jestli je to důležité
zůstanu tady už nikam nepůjdu
život byl plný nadějí a plánů
ale
protože padám
nevím kdy dopadnu

vytuneloval jsem vlastní život
ztratil další deku pod kterou jsem se cítil bezpečně

a změnil jsem se
hodně jsem se změnil
říkám věci které jsem nikdy neříkal
a myslím si toho tolik
že mě to svazuje
už se neumím vrátit tak dělám
že jsem nikam neutekl

mluvím ale jsem prázdný
plný všeho a proto tak prázdný
nepotřebný protože už všechno bylo
a nic nebude
nic

kráčím k dalším zítřkům
a k dalším
a zapomínám

a jsem zase sám
už mi nic nezůstalo
jenom pokora
odevzdal jsem se

nestihli mě prodat
nestihli si mě koupit
roztrhali mě všichni kteří mnou prošli
na tisíce kousků



a protože nic nezůstalo

a protože tady už nic není

a protože tady už nikdy nic nebude



a protože uvěřit
je pohodlnější
než vzdorovat



natáhni čas
a nech ho běžet