EX

EX

 

S rýčem v rukách,

mokré dlaně,

v hlavě muka.

Jdeme na ně.

 

Přelézáme těžkou bránu,

s tímhle my se neserem.

Všichni tu jsou dávno v pánu,

jen kterej hrob si vyberem.

 

Hrabem hlínu rukou ztuhlou.

Teď už duté nárazy...

rychle ven se starou truhlou,

krok nás dělí od zkázy.

 

Vytahujem zrezlé hřeby,

víko letí - zdvihlo hráz.

Němý pohled směrem k nebi.

"Tohle že byl jeden z nás?"

 

Tohle torzo v kusech látky

rozpadlo se na kusy.

Tuhle chvíli vrátit zpátky

a nikdy ji nezkusit.

 

Ještě jednou, zas a znova

není v naší moci.

Nebudem už exhumovat,

sem už nejdem v noci.

 

Najednou se všechno chvěje

rozestupuje se země.

nevíme, co se tu děje,

strach je ve všech, nejen ve mě.

 

Srdce puká, hlas se třese.

Černý mrak teď měsíc kryje.

Tahle muka těžko snesem...

A hřbitov se sám zryje!

 

Víka už se zvedají,

pomsta žene mrtvé ven.

Už ti pokoj nedají,

nikdo není ušetřen.

 

Ve zmatku lézt se snažil,

přes kované ploty.

Šanci na život mu maří

ocelové hroty...

 

Uzavřeni ve zla aréně,

obklopeni smrtí.

Mrtví šklebí se šíleně

a jejich ruce tě drtí.

 

Zcvrklá, bezzubá ústa

sají tvojí krve chuť.

Je tak sladká, hustá...

Jenom jejich teď už buď.

 

Osud prvních následuje další,

snažíš se mu ubránit

každou možnou kličkou, falší..

ale mrtvý musíš být.

 

Nechytíš se nití života sítě,

tvůj život hříšný zpečetěn je už.

Smrt sama chytí si tě.

Došlo ti, jak hnusný jsi byl muž.

 

Pro důkaz odvahy

a trochu psiny...

Nemají povahy.

Už ani viny.

 

Svítí měsíc, jak dřív stejně,

odkryl hrůzné divadlo.

Bylo to víc beznadějné,

než Jáma a kyvadlo.