Bezvědomí

Zpitý do bezvědomí 
kráčím po svém černém svědomí 
uteč se mnou do snu 
o dvou ztracených duších 
zatracených myslích 
co jsi sou blíže 
než by si měli být 

Tep tvého srdce ukrytý 
ve všech mušlích 
jen ucho přiložit 
na hruď a poslouchat 
zrychlený dech 
spočítat tak všechny 
tvé znaménka na zádech 

Nechceme nikomu ublížit 
jen tak si chceme byt blíž 
plížíme se za sebou 
a marně chytáme 
jeden druhého stín 
těch pár sladkých chvil před prací 
nám už prostě nestačí 

Není to lehké 
máme každý nějaké závazky 
přitom se stahujeme do hlubin 
lží a přetvářek, snad hledáme 
zda mají nějaké dno 
jak moc můžeme spadnout 
jednou ta bublina musí prasknout 

S tebou utíkám 
od všeho shonu 
do našeho ticha 
kde čas tak neskutečně 
rychle běží 
moci ho tak zastavit 
a ležet s tebou do nekonečna 

Tolik krásných chvil 
nečekal jsem 
že to ještě zažiji 
tak bláznivé vášnivé vzplanutí 
přitom však stoupám na minu 
všechny své sliby jen tak minu 
ani nemám chuť se k nim hlásit 

Par bláznivých snů 
snad se některé splní 
pak budeme plní 
krásných zážitků i viny 
spolu a přitom každý jiný 
jdeme si za tužbami svými 
a necháváme za sebou dvě mrtvoly 

Už je to nespočet dnů 
co žijeme ve lži 
ten druhy nám stále věří 
nevím zda dokáži tak klamat 
ale asi pořád lepší 
než někoho zklamat 
jeho srdce na kusy zlámat 

Jen svědomí tiká 
jak časovaná bomba 
není žádné záchranné lano 
zbytečné jsou signály S.O.S. 
už to nejde zastavit 
dát tak na všechno zámek 
. 
. 
. 
a poslední rok života popravit