Bílý dům

Jsem hrubián!

vtrhnu do tvé představivosti a,

nechám dveře dokořán,

máš tu stůl, koukám

tak podívej!

prostři ubrus, nachystej svíce,

přišoupni si taky židli,

budeme podávat hlavní chod,

že nemáš?

Já mám!

tady je ten flák,

pozor ať se nezadusíš,

dlouho jsem ho lovil,

byl jsem tam venku dlouho,

už jsi si myslela, že nepřijdu,

proto ty zatažené záclony,

proto dveře na závoru,

ale mě to nezastaví,

¨mě je to jedno!

Vtrhnu do tvého domu,

a rozházím tu všechnu tu špínu světa,

co se mi nalepila na boty,

vidíš?

Utřít?

Ne, nechci to opadá samo

+

Venku je mlha,říkám ti,

ven nechoď alespoň dva dny,

ztratila by ses

Zůstanu tady,

souhlasíš?

díváš se tak tajemně,

neprostupně,

ani nevím co říct,

mám vyprávět co bylo ve světě?

Inu, lidé tam jsou,

zrovna bloudí, hledají

cestu k tomuhle stavení,

volali na mě, ptali se:

"Kudy je to,

k tomu bílému domu?"

Ale já jim nic neřekl,

nechci, aby za tebou chodili jiní

+

Já vím, je to sobectví,

jenže já si nemůžu pomoci

+

Venku už je tma, půjdu si

lehnout, tady ty věci,

tu nechejme do rána,

ono se jim nic nestane,

je to tuhý maso  - nekazí se

Kočku už nemáš?

To je dobře, neměl jsem jí rád.

Zabírala místo v posteli,

tak jsem jí musel odhánět,

jednou jsem se na ní naštval,

tak jsem jí vyhodil z okna,

no, škoda, že máš tak nízkou chalupu

tenkrát se jí to stejně nelíbilo,

od tý doby se na mě koukala,

pokaždý když jsem přišel,

a já věděl co si myslí,

no věděl, to víš že jo,

já si to totiž myslel taky!

+

Nemám Tě ráda Patriku,

jseš odpornej člověk,

chodíš jsem jenom proto,

protože nemáš kam jinam bys už šel

všude tě vyhodili,

kde tě jen trochu poznali,

kde jen trochu nakoukli pod pokličku,¨

vyhnali tě, vyloučili,

a věděli proč

Víš co nevím já?

Jak takový odporný dvounožec,

může mít takové štěstí,

jak to, že jsi našel náš dům,zrovna ty?

Nemám tě ráda,

Patriku,

za to, že tu jsi, tě nemám ráda ještě víc

+

Chodím tam a sem,¨

bezesmyslu, tu se zastavím,

tam posedím,

poležím, okouknu krajinu,

a zase jdu,

mám akorát malý ranec

v něm mám to potřebné,

chleba, sýr, vodu

a sůl,

včera bylo krásné počasí,

na závěr dne,

rozsvícená Večernice jako nikdy předtím,

nasměrovala cíl mé cesty,¨

sešel jsem do údolí,

šum řeky, bzukot komárů,

rozdělal jsem oheň,

a tam jsem sám spal

ráno byla v údolí mlha,

vidět bylo jen obrysy vrb lemujících řeku,

i tak jsem se vydal, rychle,

byla zima, tam kde jsem tušil

směr, určený Večernicí

shodou okolností,

to byl stejný směr,¨

jaký sledovala řeka

…