Jedna na spaní

Znám jedno království kde, milé dítě,
předlouhý spánek rozprostřel sítě.
Tak se tam dnes večer vydáme spolu.
Do toho malého kraje Rohypnolu.

Zde krásné jsou domy,mají na střechách tašky,
jen kdyby tu lidé tak nejedli prášky.
A v této zemi věčného splínu,
je těžké se každý den vyhnout i vínu.

Leží teď ladem pole i vinice,
na vše tu potichu usedá prach.
Lidé tu mají zblbnuté palice,
do hlav jim ve spánku proniká strach.

Papala královna kulaté pilule,
papal ty potvůrky i sám pan král.
Mají teď na stolech oba své kebule,
není tu nikoho,kdo by na nohou stál.

Princezna co kdysy spávala na hrášku
a řvala jako by na nože ji brali,
spinká si na stole po jednom tom prášku,
a místo krajek na ni slepice sraly.

Spí královská rodina,chrupkají poddaní,
v zemi se úplně zastavil život.
Chrápou si bez práce,bez peněz,bez daní,
A v hospodě na stole jim větrá pivo.

Všechno tu vypadá klidně a nehnutě,
nikomu nechce se vůbec už vstávat.
Co to proboha mají tu za chutě?
Marně tu v kuchyni voněla káva.

Ledva se probudí,zase bobuli zobnou,
dají si rychle pár loků šnapsu,
pak ať se nediví,že mají hovno,
mozkovnu prázdnou a stejně tak kapsu.

Tahleta pohádka snad konce nebere.
Království spí a spát bude století,
a jestli spát nebudeš a tím mě nasereš,
tak další Rohypnol ti do pusy poletí!!!