Stoka

Rozsypána vůle lidu
na podlaze lhostejna
v srdci jen lež a bídu
ta scéna není dojemná

všichni hasí svoje vášně
v záři duhových reflektorů
jak je lidské bytí krásné
slyšíš od Spiritů od Ektorů

hoď jí něco do pití
a budeš rázem za hrdinu
je mi z toho všeho k zblití
jak v duších máme černou špínu

nevěřme už v národ
věřme pouze v sebe
jsem z toho všeho marod
a srdce stále víc mne zebe

jak moji lidé stokou plují
s hovny přímo do kanálu
a lásku čest víru vůli
mají přímo u análů

přijde válka přijde zkáza
a lidstvo padne v zapomnění
lidstvo ta rakovina a nákaza
na té modré krásné Zemi