Příteli

Příteli

pozdě bycha honiti
když jazyk do namrzlého zábradlí zarůstá
jako trnová koruna do důvěry


příteli

pozdě s omluvou
třísky odlétávají
už kácí se les
je zapotřebí zbavit se
i těch němých svědků


příteli

pozdě na smutek
slzy v tratolišti pocitů
mají palčívou příchuť pohrdání
jako duhové kuličky
zašlapané do písku
kde už je nikdo nenajde

příteli

pozdě zpytovat svědomí
vítr odvál vše co nebylo pevně přibito
a hluboko zakořeněné v nás

příteli

pozdě plakat nad rozlitým mlékem
nikdo už ti nepomůže uklidit
ten nepořádek co máš v srdci
a poskládat city podlé posloupnosti
dle obsahu

příteli

pozdě naříkat nad zánikem důvěry
slunce už nehřeje
schovalo se za mraky
jako školáček v poslední lavici
když vyvolá ho učitel
a on ví
že nedával pozor

příteli

......... je pozdě...