dopis, trny, pohádky...
držet v dlaních
pevně v pěsti
bez války a bez boleSTi
08.10.2017 19:54:58 | Kapka
Čekáme a dostáváme...
Nikdy nepřestanu děkovat, že mi maminka četla pohádky, její přednes byl darem :)
08.10.2017 19:06:57 | Malá mořská víla
...některých tradic je škoda...
09.10.2017 16:01:00 | Jort
Maminky jsou pořád a stejně laskavě samy před usnutím, čtou dětem pohádky...a neboj bá-bičky je taky podpoří...tyto tradice nezaniknou ;)
Úplně si vzpomínám jak se mi motal jazyk a kolikrát jsem usnula u toho čtení dřív, než moje děti...bože jak je to dávno :)
10.10.2017 02:39:04 | Malá mořská víla
dotek dlaní je hodně, já byla na nádraží a čekala na vlak, v restauraci, přisedl si pán a zapovídali jsme se, pejskaři, že, když odcházel, pohladil mne, nikdy na to nezapomenu, na ten dotek, už
jsem to někde psala, dlaně mluví za nás...Ráda jsem četla, opravdu.
08.10.2017 18:15:14 | Philogyny1