Poletíme pryč
od všednosti
každodenních problémů
a našich parterů
unikneme do
naší říše
ze zatažených závěsů
sledovat hru stínů
na nahých tělech
ty objetí, jsou tak vřelé
Aspoň jedno odpoledne
poletíme pryč
na tu naši planetu
co tvoří stará postel
a místo hvězd sledujeme
šňůru s kolíčky
místo hudby hraje
ždímající pračka
romantika strašná
jak po ránu facka
Poletíme pryč
dáme si pár
tahů ze skla
projdeme se po střechách
osvětlené Opavy
upřímnost vytáhneme
ze spar, kde číhala skryta
každá chvíle se počítá
když je mysl u tebe
ale tělo chladne jinde
Poletíme spolu
za horizont
za který jsme se
neměli nikdy dostat
zas slyším tě v uších
vášnivě sténat
jsi vraždící ozvěna
mě už nic nespasí
když mezi sebou
mozek a srdce zápasí
Poletíme spolu
až na vrchol
několika orgazmů
buď trochu potichu
to kvůli sousedům
tělo v jedné křeči
třesoucí se blahem
ze zakázané rozkoše
jejíchž kapky
dopadnou na bříško
Poletíme pryč
máme stejný humor
vtípky plné
jedovatého sarkazmu
a to se nám
vzájemně líbí
být spontánní
dělat chyby
a obávat se
něčího odhalení
Poletíme spolu
pryč od všech
co něco tuší
naši budoucnost
maluji černou tuší
utečeme spolu všem
obávaným koncům
nalezneme se
na stuhách
pohřebních věnců
.
.
.
ale před svědomím uletět nedokážu