Nekonečný příběh

Nekonečný příběh

Objevil jsi v sobě ještě jednu temnou stránku

a ona nutí tě rušit mrtvé z jejich spánku.

Nechápeš kde se to vzalo,

stačí impuls, strašně málo...

zavážeš se sliby, stejně je to málo platné,

nechceš ale musíš konat věci špatné.

Žiješ dvojím životem, do posledních chvil

- ve dne jsi jen slušný hoch, v noci nekrofil.

Nechápe to psychiatr, neví o tom vůbec nic.

Když to přijde, nic nezmůžeš, musíš vtrhnout do márnic.

Sám nechápeš co vzrušuje tě, na ztuhlém, chladném mase

jenom víš že musíš jít, dnes i zítra zase.

Zkřivený úsměv, mrtvolný pach a ke stropu oči,

když k oběti přistoupíš, svět se začne točit.

Hlava jen motá se, ale síly máš dost.

Vzruší tě pach i chlad, maso i kost.

Nechceš tu zůstat, chceš utíkat ven,

jen mozek brání se - pohyb je zastaven.

Díváš se němě, na tu - pro tebe - krásu,

víš, že mrtvý je jen tvůj, ostatní jde k ďasu.

V mozku běží tisíce pomatených vizí,

proto musíš pospíchat, než ti šance zmizí.

Láska k mrtvým pro tebe je štěstím,

tělo máš jak v křeči, nevěříš svým pěstím.

Údy máš ztuhlé a bez pocitu viny

sháníš si v noci, jenom mrtvé klíny.

Tvým snem je hromada studených trupů,

praskot kloubů a cvakání chrupů.

Kůže je svraštělá a nohy od sebe,

to jsou ty chvíle kdy blízko jsi od nebe...

Tobě prostě neodolá lidská troska žádná,

když na její chladný povrch padla ruka pádná.

Mrzí tě, že nelze zbavit na věky se masky,

jedinou stopou jsou tvé šťávy lásky.

jenže každé ráno přepadá tě pocit viny

sám víš, že jsi maniak, hrozný jak tvé činy.

Máš chuť každou choutku, řešit věcí pádnou,

zítra se chceš taky stát, jenom věcí chladnou.

Když vykonal jsi, co jsi chtěl a zbavil se tak napětí,

zjeví se, žes konal špatně, zjistil bys to vzápětí.

Zatímco teď z tebe, leží už jen tělní schránka

od márnice po půlnoci zavrže jen tiše branka.

Sám poznáš co konal jsi - jenom hlavní role -

věc celá teď změní se, teď ty budeš dole!

Někdo kráčí na ta místa, kde jen ty jsi pánem byl.

Teď ty sám jsi něčí oběť, ten někdo je...nekrofil.

Ocitl ses, kde jsi nechtěl, v tom obludném kole,

tys býval vždycky nahoře a teď ležíš dole.

Tohle je trest kterého jsi nyní hodný,

druhý člověk prožívá s tvým žitím příběh shodný.

On objevil v sobě ještě jednu špatnou stránku

a ona ho nutí, rušit mrtvé z jejich spánku.

Nechápe, kde se to vzalo,

stčí impuls, strašně málo...

zaváže se sliby a stejně je to málo platné,

nechce, ale musí, konat věci špatné.