Až tady jednou
nebudeš
můj život ztratí
od radosti klíč
a klidná
bezstarostná rána
budou navždy
nenávratně pryč
Tvůj smích zmizí
ve slepých uličkách
vzpomínek
a dětských snů
jen mé já bude dál
tiše plynout
v prachu cest
smutnoprázdných dnů
Niky, Niky,Niky
proplakal jsem tři kapesníky
posílám červený nos
a ráno travou půjdu bos
jen pro tebe :-)
23.10.2017 23:12:41 | klaun
pomni Niki, že ale máš v sobě jezerní zář..každá noc Ti přinese nový snář..
..cestopisectvíTvé-věru nebude žádnej zaprášenej bestiářž:-D ST***
22.10.2017 22:49:55 | Frr
Až takhle smutně jo? :)
22.10.2017 20:59:45 | GiovaniDaVinci
..jé Honzíku to je milý, že jsi se zastavil, akorát že zrovna u tý smutný, ale píšu i veselejší.:-)
22.10.2017 21:02:46 | Nikita44
U tebe se vždycky rád zastavím - a vím, že umíš i veselé - mrknu :)
22.10.2017 21:03:36 | GiovaniDaVinci
Někteří lidé odejdou, aby mohli přijít další, lepší, všechno má svůj čas. :)
22.10.2017 20:15:49 | Philogyny1
Děkuji Phil, víš já někdy moc přemýšlím o smrti, asi je to tím, kde dělám a pak se často dostávám do slepých uliček svých myšlenek:-((
22.10.2017 20:21:59 | Nikita44
Mi přišlo, jako bys byla na všechno sama... je to syndrom vyhoření, já bych ty smutky taky tahala domů, něco podobného prožívám u zvířat, jsou taky neskutečně vnímavá...
22.10.2017 20:27:28 | Philogyny1
...smrt je jen další branou...
22.10.2017 20:22:42 | Šípková Růženka
..to nedokážu posoudit, ale ráda bych tomu věřila...děkuji Růženko za zastavení:-)
22.10.2017 20:24:17 | Nikita44