Setkání

Oheň hrál tichounké půlnoční halali
Dřevo mu žestěmi bylo i obětí
Z krbu mi do tváře uhlíky sálaly
Po těle cítil jsem tíživé napjetí

V temnotě koutů se přízraky krčily
Odlesky plamenů na zubech v tlamě
Černé mé myšlenky jejich chtíč vábily
Jen oheň bránil jim vrhnout se na mě

Prasknutí polen mě pokaždé děsilo
Znovu a znovu já pořád se lekal
Však všechno ke všemu jaksi tu patřilo
Dál jsem jen seděl a dál jsem jen čekal

Hodiny kovově do noci tikaly
Odhadem řekněme půlnoc být mohla
Za mými zády tam na dveřích do haly
Mosazná klika se pomalu pohla

V podivném strnutí stěží jsem polykal
Cítil jsem pot jak mi vyráží z kůže
Přesně jsem věděl jak dobře jsem zamykal
A přesně jsem věděl kdo klíče mít může

Divný zvuk zvířecí hrdlo mé vydalo
V pokusu zbavit se třesení brady
Vše byla pravda a nic se mi nezdálo
Ženský hlas zašeptal „chlapče jsem tady“

„Vždycky sis’ díky mě honíval patku
Říkals’ že za mě se nemusíš stydět
Vždycky ses se mnou chlubil ty spratku
Najednou cítím že nechceš mě vidět

Dávals’ mě za příklad doprava doleva
Teď se mě štítíš co – skoro jak hnoje
Pročpak teď najednou taková prodleva
No jenom se otoč já jsem přece tvoje“

Pot již mou košili dočista promočil
V moment ten naplno polena plála
Pomalu hlavu jsem za sebe otočil
Tam v záři ohně má budoucnost stála