Útočiště

Snové hrady a zámky
předeš ve své mysli,
vytváříš je s oblibou
a přesností.
Nikdo je zbořit nesmí
a nemůže.
Útočiště v jasné realitě
vytváříš si nepokrytě.
Tak naivně
s důvěrou lacinou
snad ani jinou
nechceš zažít.
Pleteš si pavučinu
s příze hrubé
co nepřipustí
pochybnosti vratké.
Jestli sen nebo moře
beznaděje světa,
hážeš to za hlavu
tím nežiješ.
Okamžik zmizí
v mžiku přítomnosti.
Však představy sebevíce
divné a pochmurné
provázejí mnohé
do posledního
mžiknutí svíce.