Stopař horizontu

Na bouřlivém nebi jsem tě viděl jako v kině
Cítil jak mou duši dávným teplem z očí mrazíš
Věděl jsem to celou dobu ty má vražedkyně
Věděl jaká jsi a že mě hned tak nedorazíš
Viděl jsem jak tvoje ruce z mraků visí
A na jazyku zacítil jsem teskno tak jak kdysi

To nebe jako vždycky bylo předobrazem konce
A bouře která přijde - vzduchem cítit byla voda
A někde vzadu v hlavě běsnily mi kravské zvonce
A smutek se zas předváděl jak pilně duši bodá
A ty v těch časech kdy jsi jenom při mně stála
Tak tomu démonu jsi celou dobu nahrávala

Jak jenom nesnáším ten šedej obzor v dálce
A kecy o tom že vše stejně jednou přebolí
Když vzteky v pěstích lámu odkrvené palce
Tím horizontem přece konči moje údolí
A za ním všechno jenom v nenávratnu mizí
Tam začíná ta nová divná země tolik cizí

Ach netušíš jak těžko se mi dívá tobě do tváře
Co tolik často se mi ve snech temných zdává
Já vím že těžko bylo zabít zavčas svého stopaře
A přestat věřit že ta cesta kterou našel byla pravá
A přestat věřit ………