Rozhraní II

Věřil jsem na lásku
a ona zmizela
visela na vlásku
a prostě se ztratila

Tak mezi tmou a světlem
stojím tu na náměstí
snad smířený se světem
plným chtíče a závisti

Kam vlastně patřím
zjistím snad brzy
s ďáblem se bratřím
snad mě to mrzí

Na rozhraní dvou světů
teď už však sám
už nechci více střetů
chci vědět kde místo mám

V prokleté době
možná té nejlepší
šeptám sám sobě
že už se polepším

Že půjdu za štěstím
a bloudit už nebudu
že vyhnu se neřestím
navzdory osudu

Že budu milovat
tentokrát na věky
musím si slibovat
když chybí mi dotyky

Ty dotyky krásné
které láska jen dává
však světlo pak zhasne
a smrt na mě mává

Šeptá mi o žití
plném všech hrůz
šeptá mi o pití
a polibcích múz

Šeptá mi o lásce
že prý už nežije
já dostal jsem záhlavce
a život mě zabije