Okovy

Co za pocit to tak mrazí
Duch vzpomínek do dveří vchází
Do síně kde zamrzl života čas
Dál odehrává se všechno v nás

Slzy které k zemi nespadnou
Úsměvy které zde již nevzniknou
Život v očích jako slunce zachází
Léta s poslední hodinou odchází

Mlátíc rukama o mříže
Křičíme do oken ve víře
Že někdo uslyší naše nářky
Toužíc uletět na křídlech vážky

Spoutání stíny minulosti
Se snahou se od ní oprostit
Strhnout zdi zlého snu
Bolest zahalena v sarkasmu

Shodit tu kotvu táhnoucí do propasti
Vyplavat z těch vod plných bolesti
Uvolnit okovy které nás svírají
Zahodit vzpomínky které nás týrají

UVĚDOMIT SI VLASTNÍ SMĚR
A NEPLOUT TAK V KRUHU
PO DEŠTI PLNÉM NAŠICH DĚR
OČEKÁVEJ DUHU